Poznámka zpracovatele hesla DEVITALIZACE:
Velice si ceníme účasti i příspěvku Dr. Kaliny.
Dr. Kalina je vynikající švýcarský vědec v oboru bio-chemie, který má jak výhodu pohledu "zevnitř", neboť byl spolužákem i blízkým přítelem MUDr. Fortýna, hlavně v posledních letech jeho života, i pohledu zvenku, neboť působí po mnoho let jako emigrant ve švýcarském Lausanne, kde má pohled na dění v Čechách z dobré perspektivy země, která má mnohem delší tradici svobody a demokracie.
Jeho obor není vůbec odtažitý od tématu devitalizace a toho, co ji doprovází, takže dokáže dobře rozumět tomu, co znamenají a jakou mají hodnotu zkušenosti získané MUDr. Fortýnem a jeho kolegy a následovníky.
K tomuto potenciálu se přidružilo i to, že opravdu v praxi využil možnosti diskutovat s MUDr. Fortýnem a probíral s ním v dlouhých rozhovorech všechny jeho zkušenosti.
Také se v r. 2000 podílel i na přípravě materiálů, které MUDr. Fortýn a jeho kolegové předali MZ jako podklady a doporučení pro eventuální budoucí klinické testy devitalizací.
Navíc má Dr. Kalina pro svůj čestně a prospěšně prožitý život na své straně i ohromný morální kredit.

Především bych chtěl poděkovat vedení Svazu pacientů, že mi dalo na dnešní konferenci příležitost se vyjádřit k některým závažným otázkám, které se týkají problematiky aplikace devitalizační chirurgické techniky při léčbě zhoubných nádorů.V úvodu bych chtěl vysvětlit, že jsem pracoval dlouhá léta v biologickém výzkumu. Nejdříve ve farmaceutickém průmyslu ve Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací v Roztokách u Prahy a později v potravinářském průmyslu ve Švýcarsku v centrálním výzkumu koncernu Nestlé v Lausanne.

S devitalizační chirurgickou metodou Dr. Fortýna jsem se seznámil zcela náhodně v květnu roku 1999. Okolnost, že jsem s Dr. Fortýnem skládal maturitní zkoušku na stejném gymnáziu ve stejném roce mi dala příležitost Dr. Fortýna blíže poznat. Po četných mnohahodinových diskusích jsme si vyměnili naše zkušenosti a poznatky. Když jsem pak prostudoval práce publikované v odborném tisku Dr. Fortýnem a jeho spolupracovníky o devitalizaci, brzy jsem dospěl k závěru, že Dr. Fortýn učinil dva výjimečné objevy, u kterých lze předpokládat nečekané vývojové možnosti, v oboru lékařské fyziologie a imunologie. V tomto smyslu jsem se také vyjádřil v polemických sděleních, když jsem odpovídal na výroky některých našich lékařů, kteří minimalizovali význam devitalizační techniky při léčbě zhoubných nádorů a nevadila jim ani poznámka, že Dr. Fortýn asi nedokázal prosadit uplatnění své metody po tolika letech činnosti jako chirurg pro jeho malou kompetenci a ne proto, že jeho metoda byla odborníky přehlížena. Jde o články publikované v Lidových novinách v rubrice Věda, v létě minulého roku.

První objev Dr. Fortýna je poznání, že živá tkáň, která byla od cévního zásobení totálně izolována, může být ponechána v tělní dutině bez nebezpečí pro pacienta, že dojde k fatálnímu rozkladu cytolytickými mechanismy. Tento objev vyvrací staré chirurgické dogma, podle kterého tkáň zbavena cévního zásobení a ponechána v těle znamená zánět, poškození okolních tkání, sepsi nebo systémový šok.

To co lékaři přehlížejí svým odmítavým skeptickým postojem k devitalizaci je skutečnost, že staré dogma platí jen v případě denaturovaných tkání, tj. tam, kde dochází nebo již došlo k porušení buněčné integrity poškozením buněčných membrán nejen nepříznivými fyzickými či fyziologickými vlivy, ale i mikrobiální infekcí. Podstatné je, že devitalizačním zákrokem se vyvolá geneticky řízené imunologické "rozpouštění" tkáně složitými celulárními mechanismy, které neohrožují organismus jako celek. Je významné, že devitalizační proces se dá teoreticky vysvětlit na základě současných znalostí v oboru lékařské fyziologie a imunologie.

Druhý objev Dr. Fortýna je poznání , že devitalizační zákrok na nemocné tkáni mobilizuje imunitní systém proti nádorovému bujení. Zjednodušeně řečeno, devitalizační zákrok vytváří fyziologické podmínky, které vedou k odblokování imunitních mechanismů odpovědných za toleranci imunitního systému k maligním buňkám. Za určitých okolností mohou pak být imunitním systémem napadány i metastázy. Paradoxně, tuto zmíněnou toleranci v případě nádorových buněk u maligní tkáně je nutno chápat jako ochranu organismu před autoimunitní destrukcí imunitně blízké zdravé tkáně. Je tedy třeba si uvědomit, že účinnost devitalizační intervence je nutně závislá na imunitním statutu pacienta a na celkové jeho vitalitě s ohledem na rozsah onemocnění. Důležitost potenciace imunitního systému dostupnými prostředky je tedy nesporná.

Dnes, téměř šest měsíců po mediálně vynuceném zahájení klinického ověřování devitalizace na čtyřech prestižních ústavech, byly slyšet v mediích i na odborné platformě hlasy, že metoda Dr. Fortýna nepřináší nic nového a že se neprojevil efekt očekávaný ovlivněnou veřejností. S ohledem na okolnosti, které veřejnost nemůže znát, jsou takové hlasy skutečnou dezinformací. Současné vyhýbavé a rozporuplné postoje našich předních lékařských institucí mě proto znepokojují. Tuto situaci bych chtěl objasnit tím, že připomenu nové skutečnosti jak z klinické, tak i veterinarní praxe, které potvrzují to o čem nás Dr. Fortýn bezvýsledně přesvědčoval více než čtyřicet let.

Klinické ověřování devitalizace podle protokolů schválených Vědeckou radou Ministerstva zdravotnictví bylo zatím prováděno se zřetelem na obavy, že v těle ponechaná izolovaná tkáň podlehne nekrotickému rozkladu, které by mohlo mít i fatální následky. Tato obava vedla k takové protokolární limitaci, že devitalizační intervence byla ověřována nikoliv s ohledem na optimální podmínky k prokázání jejího léčebného efektu, ale nepřímo k prokázání prvního objevu Dr. Fortýna, tj., že izolovaná tkáň zbavena cévního zásobení nepředstavuje pro pacienta nebezpečí.

To bylo de facto prokázáno hned v první fázi oficiálního klinického ověřování. Navíc tato skutečnost byla paradoxně potvrzena za extrémních podmínek daných protokolem, tj. u pacientů v pokročilém stadiu onemocnění. Z veterinární praxe ale dnes již víme, že prokazatelně dochází k regresi nádorového bujení a k vyléčení po devitalizačním zákroku provedeném na více druzích zvířat. Je třeba zdůraznit, že jejich imunitní systém nebyl z evidentních důvodů poškozen předchozí aktinoterapií nebo chemoterapií. I když výsledky nejsou jednoznačné, můžeme logicky předpokládat, že dosáhneme stejného efektu i v humánní medicíně a prokázat tak objevné tvrzení Dr. Fortýna, které mnozí lékaři stále odmítají uznat. Argument odpůrců devitalizace, že imunitní systém člověka je odlišný od imunitního systému jiných savců je pro laickou veřejnost naprosto dezinformující. V žádném případě takové tvrzení nemůže obstát na odborné platformě.

Je zřejmé, že když se v některém vědeckém nebo technickém oboru snažíme reprodukovat to, co bylo objeveno, musíme provádět experiment za podmínek, které odpovídají co nejpřesněji kontextu, v kterém byl jev poprvé pozorován. Pokud tak nečiníme, nemůžeme popírat výsledek původního experimentu. Proto nemůžeme hovořit o neúčinnosti devitalizační metody, když ji neaplikujeme v podmínkách, kdy její účinnost byla skutečně prokázána. Mám na mysli iniciální klinické ověřování devitalizace podle protokolů schválených Vědeckou radou Ministerstva zdravotnictví.

Osobně uznávám každou kontroverzi nebo polemizování o platnosti té či oné teorie. Nesouhlasím, a také odmítám autoritatívní deklarace o správnosti či neplatnosti nějaké teze, když se rozhodování instituční autority neopírá o objektivní argumentaci. Argument musí stát proti argumentu a fakta proti faktům. Zastánci určité myšlenky nemohou být umlčováni autoritami pod tlakem a hrozbou sankcí, které často nemají žádné jiné ospravedlnění než zakrývání osobních či korporativních zájmů nebo také zakrývání strachu z morální odpovědnosti. Zejména stojíme-li před obtížným rozhodováním. Překonání všech problémů při základním ověřování devitalizační metody vyžaduje citlivý a náležitě motivovaný přístup. Je politováníhodné, že takové podmínky nebyly dosud vytvořeny.

Z čistě odborného a racionálního pohledu, a to především v zájmu pacientů, nestojí nic v cestě, aby devitalizační chirurgická technika mohla být aplikována v klinické praxi v každém odborném ústavu, který má o to zájem, na základě deklarovaného protokolu schváleného příslušnou etickou komisí. Tento argument můžeme podpořit skutečností, že žádná v současné době zkoušená metoda léčby rakoviny neposkytuje takový léčebný potenciál jako devitalizace. Metoda Dr. Fortýna je bezpečná, levná, klinicky šetrná, jednoduchá a paliativní a jako jediná dává naději na uzdravení v situacích, kdy všechny ostatní běžné metody selhávají.

Jestliže tu jsou překážky a zákazy, které brání širší aplikaci devitalizační chirurgické techniky při léčbě zhoubných nádorů, můžeme bez váhání říci, že nemají akceptovatelné opodstatnění. Protože žádné zájmy, ekonomické či profesní, nemohou být nadřazeny zájmu chránit zdraví lidí nebo snaze zachraňovat lidské životy, je proto na nás všech, abychom usilovali o respektování tohoto morálního principu. Myslím, že Svaz pacientů České republiky se této úlohy ujal se vší rozhodností, a přál bych si, aby se jí dostalo nejširší podpory celé naší veřejnosti.