Právní postavení lékaře při použití metody MUDr. Fortýna

Popis metody

Nejprve je nutné blíže definovat pojem výše označený jako použití metody MUDr. Fortýna. Jde o výkon, při kterém se zvolená část nádoru, nebo celý nádor, oddělí od systému artérií a vén a ponechá v těle pacienta. Tento postup je zkráceně označován jako devitalizace. Od klasických chirurgických postupů se takový zákrok liší právě tím, že chirurgickou devaskularizací nekrotizovaná tkáň je ponechána v živém organizmu. Rozsáhlé pokusy na zvířatech vykonané během posledních třiceti let v ÚSTAVU ŽIVOČIŠNÉ FYZIOLOGIE A GENETIKY AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY v Liběchově a dále desítky případů použití tohoto postupu v humánní klinické praxi MUDr. Fortýna a také klinické testy provedené podle protokolů schválených Ministerstvem zdravotnictví (MZ) na vybraných pracovištích v roce2001, potvrdily, že jde o postup, který není pro pacienta nebezpečný. Bez škodlivých následků je vstřebáván i útvar s infekčním obsahem, jako je část střeva, musí však být kromě artérií oddělen i systém vén.

Jiné případy používání metody devitalizace v České republice

K ponechání nekrotizované nebo nekrotické tkáně v těle pacienta dochází také v případech různých jiných léčebných postupů a nevyvolává to žádnou zvláštní pozornost. Například nádory v mozku nekrotizované Lexellovým gama nožem (Nemocnice na Homolce v Praze 5) zůstávají rovněž in situ. Podobně tomu je při ošetření nádoru v oblasti rekta elektrokoagulací a po embolizaci artérie ledviny nebo při kryodestrukci nádoru (např. IKEMu v Praze 4). Tyto a další příklady analogicky dokládají, že není důvod, aby chirurgická devaskularizace byla při účelném používání omezována a zakazována, když se to u uvedených obdobných způsobů devitalizace nedělo a neděje. Na základě tohoto hodnocení a poznání lze konstatovat, že Fortýnova metoda je modifikací devitalizačních postupů v České republice běžně používaných (ale i např. ve Spolkové republice Německo).

V právě naznačeném směru devitalizační metoda MUDr. Fortýna není postupem novým, vyžadujícím protokolární ověřování. Jsou při ní dodržována pravidla klasické chirurgie a není žádný důvod, proč by měla být, při jejím použití na základě informovaného souhlasu pacienta, označena za postup non lege artis. Naopak, je zásadním porušením lékařské etiky a zákonů a 20/66 Sb., §11, odst.1), §23, odst.1 a 2) zákona o zdraví lidu, když profesní organizace jako Česká lékařská komora (ČLK) a některé odborné společnosti ČLS-JEP, ale i MZ vytvářením atmosféry strachu a psychickým tlakem na lékaře fakticky znemožňují použití této metody i v případech, kdy je jedinou možností pokusit se o záchranu pacienta.

Helsinská deklarace WMA opravňuje lékaře k používání Fortýnovy metody

Pokud bychom však považovali metodu MUDr. Fortýna za nový postup, opět bychom dospěli k závěru, že došlo k selhání MZ a ČLK. Dokládá to rozhodnutí WMA – Světové lékařské asociace, které Česká republika je členem a které dva roky předsedal profesor Blahoš, vyjádřené článkem 32 Helsinské deklarace:

Čl.32 - „Pokud při léčbě pacienta neexistují žádné osvědčené preventivní, diagnostické a léčebné metody nebo jsou neúčinné, musí lékař mít svobodu, po získání úplného, informovaného souhlasu pacienta, použít neověřené nebo nové preventivní, diagnostické a léčebné postupy, pokud podle úsudku lékaře nabízejí naději na záchranu života, znovunabytí zdraví nebo mohou zmírnit utrpení pacienta. Pokud je to možné, měly by se tyto metody stát předmětem výzkumu, aby se ověřila jejich bezpečnost a účinnost. Vždy je nutno zaznamenat veškeré nové informace a to, co má být zveřejněno, poskytnout ke zveřejnění. Je nezbytné se řídit dalšími relevantními směrnicemi této Deklarace.“

32. – „In the treatment of a patient, where proven prophylactic, diagnostic and therapeutic methods do not exist or have been ineffective, the physicien, with informed consent from the patient, must be free to use unproven or new prophylactic, diagnostic and therapeutic measures, if in the physician‘s judgement it offers hope of saving life, reestablishing of the health or alleviating suffering. Where possible, these measures should be made the object of research, designed to evaluate their safety and efficacy. In all cases, new information should be recorded and, where appropriate, published. The other relevant guidelines of this Declaration should be followed.“

Postavení lékaře a nemocnice

Podle Helsinské deklarace Světové lékařské asociace nenají ČLK ani MZ právo zakazovat používání metody MUDr. Fortýna zejména za podmínek uvedených v článku 32. Proti rozhodnutí nejvyšší lékařské autority nemůže poukazování na stanoviska nižších profesních organizací obstát, nehledě k tomu, že jsou navíc nedůvodná. Z dovětku článku 32, mimo jiné, plyne, že MZ je povinno podporovat další zkoumání léčby rakoviny touto metodou a není přijatelné, když bez uvedení konkrétních důvodů ignoruje, podle pravidel správního řízení řádně podané žádosti nemocničních pracovišť o povolení klinického ověřování.

Podle WMA - nejvyšší světové lékařské autority - nepřipadá v případech uvedených v článku 32 v úvahu žaloba na lékaře nebo nemocnici, ale v případě zastrašování lékařů a nemocnice žaloba na MZ a ČLK. Ze strany lékaře a nemocnice nemůže samo použití metody MUDr. Fortýna zakládat trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti, pokud byla dodržena podmínka informovaného souhlasu pacienta s použitím Fortýnovy metody devitalizace a pokud při provedení zákroku nebyla závažným způsobem porušena obecná pravidla chirurgických a s nimi souvisících léčebných postupů. Lékař a nemocnice nejsou při použití této metody na přání pacienta vystaveni žádným rizikům navíc, ve srovnání s jakoukoliv jinou klinickou praxí.

Závěrem lze konstatovat i s ohledem na Směrnici č. 4/1985 vydanou ve Věstníku MZ ČSR ze dne 30. dubna 1985, §1, odst. 2a3), že Fortýnovu metodu podvazování zhoubných nádorů s ponecháním takto devaskularizované tkáně v organizmu člověka lze považovat za drobnou modifikaci již zavedených metod léčby.

Ten, kdo by bránil lékaři usilujícímu o záchranu pacienta v použití léčebné metody, která je tomuto lékaři známa, mohl by být trestně stíhán pro bránění v poskytnutí zdravotní péče.

V souladu s §§ 23 a 27c zákona 20/66 Sb. o zdraví lidu má pacient právo rozhodnout o způsobu léčby svého onemocnění, po získání úplné informace o povaze výkonu a jeho rizicích.

Praha 24.4.2002

Analýzu zpracovala Advokátní kancelář

JUDr. Petr Folprecht